Něco o tom jak vyrábím didgeridoo

5. prosince 2007 v 13:14 | _T_ |  Výroba mých didgerid
Něco o tom jak vyrábím didgeridoo

Didgeridoo vyrábím z dřevin rostoucích u nás a to nyní převážně z jilmu, břízy a olše. Poslední dvě jmenované dřeviny, i když by je leckdo jako mezi ty úplně nejlepší naše dřeviny na didgeridoo netypoval, tak já s nimi mám dobré zkušenosti. Bříza i olše často tvoří v oddenkové části těsně nad kořeny výrazné rozšíření a boule s výrůstky ve tvaru špiček. Jednak rozšíření v koncové části nástroje samozřejmě zvuku prospívá a i již zmíněné výrůstky působí esteticky. I když tyto dvě dřeviny nejsou příliš tvrdé, tak použitím vhodné povrchové úpravy na vnitřní i venkovní straně stěny nástroj docílím zvukových vlastností, který by jsme často přisoudili spíše didgeridoo z tvrdého dřeva. Samozřejmě jsem zkoušel vyrábět didgerido z leckteré dřeviny, jako je škumpa, trnka, třešeň, jasan, …, nebo jsem zkoušel i jehličnany. Na zakázku není problém též vyrobit nástroj z čehokoli. Zatím se mi ale jilm, jakožto tvrdé a houževnaté dřevo, osvědčil nejvíce. Často využívám různé samorosty (boule, výrůstky, zbytnění, náběhy, odchylky od běžného tvaru kmene nebo větve, zárosty a "kazy" ) ku vylepšení estetických, ale i zvukových vlastností nástrojů.
Sběr klacků soustředím na období roku, kdy je ve dřevě nejméně vody a to je ke konci zimy. Ty se pak suší a dále zpracovávají na polotovary. Dutinu v nástroji zhotovuji technikou půlení a dlabání, při této technice využívám hlavě toho, že mohu nejlépe upravovat tloušťku stěny nástroje a průměry otvoru v celé délce od náustku až k rezonátoru, což jsou pro didgeridoo velice důležité rozměry. Je potřeba tyto dva parametry upravit tak, aby byl zpětný tlak při hře co největší a tím pádem cirkulační dýchání co nejjednodušší a nejefektivnější,dále aby rezonátor správně plnil svou funkci. Klacky řežu na pásové pile, kde mám pás upravený tak, aby byl řez co nejhladší a řezná spára co nejužší. Při dlabání si pomáhám frézou s upravenými vodícími prvky, samozřejmě se musí ale převážná část odlabávat ručně řezbářskými dláty.
Po vydlabání a slepení jsou polotovary hotové, ty nechávám nějaký čas odležet na půdě kvůli vnitřnímu pnutí a vyrovnání vlhkostí. Při lepení je důležité stáhnout vydlabaný klacek co nejpevněji po obvodu a co nejšetrněji na což používám osvědčené komponenty. Lepidlo používám klasické PVAC lepidlo na dřevo, které ale odolává vodě což samozřejmě začne být důležité jakmile na didgeridoo začneme intenzivně hrát. Kvůli vlhkosti a slinám také vnitřní stranu stěny natírám a impregnuji.
Na povrchovou úpravu vnější plochy stěny používám laky disperzní, syntetické a jako základový nitroceluozový, nebo emulzi z včelího vosku, kterou si sám míchám a v poslední řadě lněný olej. Mořidla používám, jak lihová tak vodou ředitelná. Techniky zdobení co používám tak nějak kombinuji a to své vlastní s nádechem těch původních. Je to přeci jen nástroj vyráběný Evropanem a ne domorodcem v Austrálii, tak se ani nesnažím, aby to tak vypadalo, ale aby mé nástroje měli specifický styl.
Na zakázku není problém udělat didgeridoo šité na míru, tím myslím (materiál, povrcová úprava, moření, zdobení, ladění, rozměry,do jisté míry celkový zvuk a herní vlastnosti, … ).
S výrobou didgeridoo mi pomáhá můj otec který vymyslel značnou část " fíglů" a zlepšováků na výrobu, za což mu velmi děkuji. Bez jeho pomoci by jsem asi jinak nestíhal vyrábět, protože chodím do zaměstnání a dálkově studuji. Stále více ale přemýšlím o tom, věnovat se didgeridoo naplno.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ivan ivan | 31. května 2008 v 7:06 | Reagovat

dobrý den. chci si udělat didgeridoo a tak bych se chtěl zeptat jakou impregnaci použít a kolik zhruba stojí. děkuji

2 Nina Nina | 27. srpna 2008 v 16:40 | Reagovat

Tedy až tak? to jsem netušila... klobouk dolů... :o) P.S. díky za holčičku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.